ŠKOLNÍ BRAVÍČKO   stránka 15

A jaké máme my nejkrásnější velikonoční zážitky?

 

 Stalo se to jednou o Velikonocích. Chodil jsem (jako každý rok) s kámošem Kouďákem. Už jsme měli za sebou půlku vesnice a zamířili jsme k mé sestřence. Zazvonili jsme, otevřela nám, ale bylo divné, že měla ruce za zády. Jednou rukou otevřela dveře a tou druhou rukou zpoza dveří vyndala kýbl s vodou. Než jsme se vzpamatovali, měli jsme vodu na sobě. A jakoby to nestačilo – ještě jsme sklouzli po schodech, sklouzli se a leželi dole jako ti největší blbci. Ale smějeme se tomu ještě do teďka.

                                                                                                      Halbin

 

 Můj nejkrásnější velikonoční zážitek? To bylo už dávno, to jsem byl ještě malý kluk. To jsem chodil se svým bratránkem o Velikonocích, byla sranda. Přišli jsme domů se dvěma taškami sladkostí a chtěli ještě vyrazit na holky. Obešli jsme ještě devět domů a u desátého domu jsme zazvonili. Dvě mladé holky nás polily vodou, a aby to nebylo málo, tak nás postříkaly voňavkou. Přišli jsme domů celí mokří a voňaví, jako kdybychom se vykoupali ve voňavce. Otevřeli jsme dveře a rodiče se nám smáli a smáli jsme se i my až do noci.

                                                                                                      Milan Bučmej

 

 Jednou o Velikonocích jsme šly s kámoškami ven, šly jsme se projít. Najednou se objevili kluci s pomlázkami. My si říkaly, že nás nezbijí, najednou však za námi běhali a my utíkaly a utíkaly. Najednou se před námi objevila další parta kluků, která však pomlázky neměla. Tak jsme se běžely k nim schovat. Najednou vytáhli pomlázky a začali nás šlehat. Tak jsme to pěkně schytaly. Šly jsme domů a říkaly si, že už nikdy o Velikonocích ven nepůjdeme.

                                                                                                      Andrea Oláhová

 

 Už jsou zase Velikonoce, to bude zas uklízení. Maminka zjistí, že nemá vajíčka a já nemám mašli. Maminka šla do obchodu koupit vajíčka a mašle. Doma jsme obarvovali vajíčka a já jsem uvázal mašle na pomlázku. Šel jsem vymlátit holky, donesl jsem domů plno dobrot. Už se těším na příští Velikonoce.

                                                                                                      Kuba Novák

A jedna pohádka na závěr…

Velikonoce u králíčka Hopa

 Přišlo jaro a za týden měly přijít Velikonoce. Králíčci se také chystali na Velikonoce – pekli, vařili, malovali vajíčka, uklízeli celou noru. Pán Hop četl noviny a maminka pekla cukroví. Syn si pletl pomlázku a dcera pomáhala mamince při pečení. Když uvařili, upekli, uklidili celý dům. Mamka myla okna, táta vysával a syn Matěj zkrášloval zahrádku a dcera Vendulka uklízela v kuchyni. Jsou Velikonoce, 7 hodin ráno. Už chodí po domech koledníci. Když přišel první koledník, tak mu dali 3 oplatky, 2 vejce a 1 mašli. Tak to šlo až do 12 hodin. Od 12 do 17 hodin chodily po dědině holky. Když šla dcera pana Hopa ven, tak si vzala tašku a pomlázku a venku potkala takového kluka, který ji vzal tašku z ruky a utekl. Vendulka byla smutná a šla domů. Doma to řekla mamince a ta řekla, že ji pomůže s hledáním toho chlapce. Ten žil v lese v takové chatce. Byla celá dřevěná a pomalinku se rozpadávala. Oni ho hledali všude, až ho po dvou hodinách našli. „To je on!“ Vzali mu Vendulčinu tašku a spokojeně odešli domů. Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

                                                                                                      Pepa Vogl

 

 

A teď trošku

velikonoční poezie:

 

Hody, hody, doprovody,

já jsem malý zajíček,

utíkal jsem kolem vody,

nesl košík vajíček.

 

Potkala mě koroptvička,

chtěla jedno červené,

že mi dá lán jetelíčku

a já říkal: ne, ne, ne‘

 

Na remízku mezi poli

mám já strýčka králíčka,

tomu nosím každým rokem

malovaná vajíčka.

x

Kropenatá slepička

snesla bílá vajíčka.

obarvím je, vymaluji,

všechny chlapce podaruji,

pentličky si nastříhám,

na pomlázku jim je dám.

x

Zakvokala kvočna,

kvokna kvokaná,

zakdákaly slepice,

zlobily se velice na kohouta.

 

Proč se zlobí, já už vím,

teď já tomu rozumím.

Zlobí se ty slepice,

že on snáší kraslice,

kvočna jenom vejce bílá,

bodejť by se nezlobila.

x

Koleda, koleda, jarní trávo,

ať  je tady všecko zdrávo.

Koleda, koleda, travičko,

vyskoč aspoň maličko.

A pak ještě výš,

udělej nám skrýš,

Pro zajíčka,

pro vajíčka,

i pro toho koledníčka,

co si pokoj nedá

a vajíčko hledá.

 

Říká při tom:

Koleda, koleda, jarní trávo,

ať je tady všecko zdrávo.

Koleda, koleda, travičko,

vyskoč aspoň maličko.

A kdo půjde tady tudy,

může v trávě válet sudy.

Kulu, lulu, líč!